Stopa v písku.

Z rána

dne druhého, kde se mnou kráčelas,

už drahá tvoje stopa zahrabána.

Ale

když sám a sám tu v snění kráčím zas,

mně líto je a teskno neskonale.

A víš,

co myslím si? Že všech tak srovná stop

ten věk, kdekoliv nohu svoji stavíš.

Zajde

tak vše a vše tu čeká jenom hrob.

A jestli někdo po letech nás najde?

Dá mi

pak někdo jedno kvítí v chudý rov

a usměje se na mne pohled známý?

Kdo ví.

My budem spát, k nám přijdou na hřbitov

se tiše líbat milující noví.