STOPY

Když pomoci bys čekal nejméně,

tam stupně prošlapány

se hlásí samy srázů po stěně

a nad strží, kde proud řve šíleně,

most čeká od skal hrany.

Plod, který právě nakousl jsi teď,

jest s větve tisícleté,

a zase, za čím prahla věků šeď,

ta k jejich tužbám dána odpověď

kýms teď a tobě kvete.

Dřív myriady srdcí luštily

tvé sny a dojmy krví,

než do tvé touhy ti je vložily;

v tom bezpečnosti cit je přemilý,

že s nimi nejsi prvý.

Dost ani nelze vlivům vděčen být!

Jen kolem nás ať šumí

ten déšť, jenž za stříbrnou každou nit

květ získá; ten květ čeká nerozvit

a sám si nerozumí.

Jdou žitím, smrtí, stopy před námi,

kam oči zřít jen mohou,

jdou všude, blátem, tmou i hvězdami,

šust jejich přešel na svět neznámý.

Jít možno pevnou nohou.