STOPY V SNĚHU.

V anděla loktech den kdy naposledy

vzplál růžemi, jež na sníh bílý házel,

já v zpomínkách kdy na hřbitov jsem vcházel,

jsem kroků malých v sněhu uzřel sledy.

A nevím, čím tak upoutal mé mysli

ten drobný řetěz malých krůčků, které

tu ztrácely se v stromořadí šeré,

kde vrby stín spal těžkým sněním svislý.

Tu stanuly. Tu dítě pokleklo si.

Hle, opět stopa ruček dětských, ve sníh

jak ryly se. A věnec snětí lesních,

v němž zmrzlá perla krůpějí plá rosy.

A já se díval nekonečnou dálí,

jak v tmách tratila za nízkým se svahem.

Byl štědrý večer. Srdce lidí blahem

a slavnou září hvězdy výše plály...