STOPY V SNĚHU.

Kam pohlédneš, kol samý sníh

se leskne – stopy v závějích.

Jdu po nich dál, je různé zřím,

nad jejich románem se chvím.

Ty první stopy mužských bot

zde za bojem šly o život.

Ty druhé, útlé v sněhu běl,

pták jakby lehce přeletěl.

Ty třetí, dětské v úběli,

tak jakby z místa nechtěly.

Ze sněžných co tu mluví hvězd,

snad celý lidský román jest.

A všecky končí u řeky...

Kde cesta v obzor daleký?

Ni přívoz tady ani most...

Jen do vody a na věčnost...