Straka.

Hejno strak

Jako mrak

Na dvůr sletělo,

Neb tu vidělo

Mladá housata,

Mladá káčata.

Milý sedlák straky zočiv,

Zticha k nim se tu přitočiv,

Bičem po nich slídí,

Jednu pěkně sklidí.

Ach, tu počne straka prositi,

By nevinnou ráčil pustiti;

Řkouc: „Šla jsem jenom na chrastí

Hledat škodné housenky;

Nebylo mi v duchu, krásti

Housata neb kačenky.

Nejsem, věř mi, dravá ptačice,

Třeba měla peří stračice,

Třeba na tvůj dvorec vletěla:

Předce nic jsem vzíti nechtěla!“ –

„Mlč! sic rozdrtím ti kosti!

Na tom, zlobo! mám již dosti,

Že jsi se zlodějkami sem vletěla,

Jakbys zlodějkou být neměla?

Sám takový je,

S kým kdo obcuje!“