STRÁŇ V ČERVENCI

Důvěrné styky nás pojí

rozkoší květnatou:

mne i vonící stráň,

uléhám na ni denně

s milenkou svou:

úsměvy a zpěvem

splácíme jí daň.

Jako teď:

luční koník zakroužil vzduchem,

vrčí jak dětský aeroplánek...

zřítil se v travnatý stánek.

Silnicí pod chlumem

lavina prachu se valí,

auto vztekle jí prchá a štěká,

ospalou alej leká.

Kukátkem sjíždíme v údolí, v dáli,

lovíme naše vesničky,

které sní jako jesličky

z kouzelné stavebnice.

Elhenice.

Zdá se, že širý svět obejme směle

lásky náruč a přivinout vřele

jej na srdce může...

A přece: oči zastihly právě,

jak klesá nemocná chudobka v trávě,

shýbám se, cítím, jak paže se chvějí,

jak těžká je mroucí květinka ruce,

jež před chvílí chtěla svět objati prudce

a nyní nemůže zachránit ani

kytičku na slunné stráni