Stranou!

Moje paní, moje paní,

tak Vás vidím zase jednou

a mé rty se při tom chvějí

a mé rty i líce blednou.

Chtěl bych na Vás promluviti,

chtěl bych slyšet hlas Váš sladký,

ale rty nemají slova

a cos v prsou velí: Zpátky!

Chtěl bych vědět, zda-li Vaše

vzpomínky kdy o mne vědí,

ale jdu raději stranou

ze strachu před odpovědí!