Stranou sobě.

Být strana sám! – toť moudrost svrchovaná,

tam zvlášť, kde obě strany tíží vina,

kde neschopnost jim v povzlet křídla spíná,

kde říza obou zblácená a sdrána.

Být strana sám! – toť oř, jenž svrhnul pána

a letí, druhů co dál chůze líná

se krčí pod jhem aneb jako třtina

se kloní tam, zkad nehrozí jim rána.

Však síly k tomu třeba, ducha, vzdoru,

jíst kůrku tvrdou, věrní co stran obou

k egyptským plným hrncům zasedají.

A vznešen v bílé říze nad kal sporů

i cizí šlapat schody, šlapán zlobou

a s idealy setkat se – až v ráji.