STRAŠÁK.

Divný tvor ten z cizí, bájné říše

dnem i nocí na svém stanovišti,

hrom ať bouří, vichr kolem sviští,

stráží stojí nepohnutě, tiše.

Jeho kroj všech krojů vkusnou trestí,

o níž modní svět náš zdání nemá:

s ramen, k světovým jež stranám dvěma

rozpiata, šat visí, jenž ti věstí

jména českého kdys mile kvetší slávu,

nad níž krov se zapomnění klene,

neboť oko bystré, vybroušené

trosky čamary v tom pozná hávu;

jedinou jen, obrovskou však nohu

kyrysnická nohavice halí,

kterou zlobné větry roztrhaly,

do nového přenesše ji slohu;

zdoba tato stačila by sice,

korunou však cylindr je, který

půvabně je složen v záhyb sterý,

tahací že roven harmonice.

Tak tu stojí s vypiatou vždy hrudí,

a jak ho jen shlédne havěť ptačí,

sotva křídla k útěku jí stačí –

snad že cylindr v ní úctu budí.