STRAŠIDLO V LESE.

Člověk se ani nenadá:

zní z lesní dáli tahý-ta-dá!

Bzum, bzum,

brum, brum,

se blíží šum!

Třesk lesem, a slyš

tu ještě blíž,

och, zcela blízko již!

A je to tu –

„Tahýtu-tú! tahý-tu-tú!“

Kukadla žhou

jak výhně tmou.

Zin, zin,

benzin, benzin!

Kmit, zakuklení

a zpitomění,

strach. –

Prach!

Žuch, buch,

čuch, puch!

Zde – tam jak bič

a pryč!

A v dáli zapadá:

„tahý-ta-dá! tahý-ta-dá!“

Už ani ruch,

jen puch.

Vejr kašle i kos

a les si zacpává nos.

„ – Tahý-ta-dá –“

Fúúúúj!