Strašlivá historie o jednom zamilovaném.

Slyšte lidé, ach, co vyvedl

jeden mladík z kolatury zdejší,

jejžto démon lásky posedl,

tak že zaplál vášní nejkrutější.

Jednoho dne, tuším v neděli,

vyznal jí svou lásku nejvroucnější;

ona ale řekla: „Příteli,

škoda, že byl jiný čipernější!“

Zoufalý odtamtud vyrazil

v ňadru nesa spoustu nejstrašnější;

koho potkal, toho porazil,

v očích svých noc maje nejčernější.

„Ha – svět celý činem poděsím,

nad nějž není hrůzy krvavější!

Na kandelábru se oběsím,

ano, to bude to nejmoudřejší!“

Brzy úmysl však změniv svůj

k řece spěchá, v náruč nejchladnější

vln chtě vrhnouti se stůj co stůj,

aby skončil muka nejtrapnější.

„Ne, ne – jinak život dokonám!“

zvolá v zoufalosti nejděsnější –

„vlaku pod kola se vrhnu tam,

není nad to smrti hrdinštější!“

Brzy však se vrací z nádraží,

smrti spůsob hledá příhodnější.

„Což ti, brachu“ – vece – „překáží,

volit kuli, smrt to nejrychlejší?“

Hned zas revolver však zahodí;

ještě jednou spěchá k znejmilejší,

znova prosí, dobře pochodí,

ožení se – – čin to nejhroznější!