Stráž na Slovači.

Večerní větérek šepotavý

kvítkům hrá veršíček kolébavý.

Sběhne si se stráně na roviny,

omete stezičku do dědiny.

Rozdýchá v zahrádkách, co tam chce kvést,

spěje zas k horám, kde domovem jest.

Nad horou, nad lesem zaburácí,

div, že ta dřeva tam nevyvrací.

Zavěje do mraků, pohrozí v dál,

jakoby Slovači na stráži stál.