STRÁŽNÉ OHNĚ.

Ohně se zažíhají na horách,

signály strážné planou;

ó, probuďte se, kdo jste ještě v snách,

než nepřítel vtrh’ branou!

Ó pozor, Slované, ať sever, jih,

jsou vlci před branami;

dychtivost svítí z očí vražedných,

krvavý jazyk z tlamy.

Hle, Záhřeb, Praha, Poznaň hranice

už rázem zapálili;

nuž, Slované, teď zbraně do líce

a hlavně miřte k cíli!

Teď nebo nikdy! v boji sbratřme se,

druh k druhu a bok k boku;

ovoce věrná láska přinese,

vítězství do útoku.

Dost dlouho rozptýleni byli jsme,

oběti pro úklady;

své vlastní šiky oslabili jsme,

své zavinili pády.

Tam dole milá Jugoslavie,

zde Polsko pobratimí

a naše sladká Čech’slovakie

sestersky mezi nimi.

Dnes jeden svatý požár chvátí nás,

svornosti výzva drahá:

jak meteoru úžasného jas,

hle, Záhřeb, Poznaň, Praha!

A nebe posvěť tento věrný kruh,

jenž spíná naše dlaně;

konečně splatili jsme starý dluh:

náš boj je bojem Páně!

Kde půlnoc byla, dnes je rozdnění,

jitřenkou tmy se dělí;

Slovanstva veškerého sbratření

dnes v skutečnost se vtělí. –

Ohně se zažíhají na horách,

signály strážné planou;

rod vlčí ocas mezi nohy vtáh’

a vyje nad zklamanou!