STRÁŽNÝ OHEŇ.

Kol chmurno a hrozivo, čas pro nás vážný:

kol za každou mátohou nepřítel číhá!

Jen pozor, ať neshasne oheň nám strážný,

jenž v půlnoční temna kol z popelu žíhá.

Ó nedejme uhasnout chrannému žáru,

však srdce mu jediným krbem jest pravým.

Ať v zápase větrů a živelním sváru

vždy nezmožen hoří svým plápolem žhavým!

Nic nemáme v světě než srdce své rázné

a plamen té vůle, té lásky v něm svaté,

a ten-li nám shasne, pak smrtné a zkázné

nás pohltí temno a zničení klaté.

Výš vědomí zaplaň, hloub svědomí žehni,

ať posvátný oheň v nás nezdolně sálá!

V noc hrozivých mátoh, ty plameni, šlehni

jak znamení věčné, jak přísaha stálá.

Jak očisty záslib a spravedlnosti,

jak práva i věrnosti korouhev čestná

jak ohnivý jazyk, jenž zakletí zprostí

řeč pravdy, by mluvila volná i zvěstná.

A strážný ten oheň, jenž v srdcích nám hoří,

ať vzruchem svým horoucím roste a svítí,

ať neshasne v krve ni slz našich moři

a mrazný rej vichrů se marně naň řítí.

My v zástupech družme se Duchem i tělem

k té výhni! Strž mračen ať marně ji hasí.

Vždyť oheň jen odplaší vpád dravých šelem;

žár vlastních jen srdcí nás ochrání, spasí.