STŘEBOVSKÝ MLÝN

Ber, ber, ber lidu rodnou řeč, ber.

Rež hrnul do koše moravský děd,

moravsky říkal tu starky mé ret,

ber, ber, ber lidu rodnou řeč, ber.

Rež, rež, šeredná rež roste, rež

na poli otců mých. Střebovský mlýn

zní řečí cizinců. V rozběhlý klín

pýchy a bohatství padla má rež.

Z Hrnčířů krve jsem. Střebovský mlýn

hrčel mi do sluchu za mladých dní.

Pod drnem děd spí. Řeč falešná zní

ze rtů mé přízně – miň střebovský mlýn.