středočeská krajina

nad dědinou obdélníky polí

hnědí stiskly zeleň smrčiny.

oráč zahleděl se do okolí,

zemi s bídou čichá z krajiny.

zemi s bídou, matku neduživou.

dejž nám aspoň chléb náš vezdejší.

den už končí šedí zimomřivou,

kosí píseň hoře konejší.

dole v šenku zívá chlap jak hora,

brunátný a s černou parukou.

hore pacholek mu pole orá,

jeho pole, dvůr a hotel jsou.

užil, nahrabal, teď s nadějemi,

s babou svou se rve a s mrtvicí.

„a z těch polí dávno už je zle mi,“

říká, popadaje sklenici.

a ta pole těžce zavánějí

zemí s bídou pro oráčův čich.

jarní věci zbytečně se dějí

pro tvrdnoucí dlaně námezdných.