Strejc Troják.

Strejc Troják slovútný

Byl jednou přesmutný,

Že proveliké vody

Jít nemohl dohospody.

Jak slůnce svítilo,

A vody ubylo,

Vstaň, řekl sy, správať synku,

Poď dopanského šinku.

Jak začneš odpiva,

(Radč uží zaživa)

Jdi vinných došinkýrní,

A zkončíš napalírni.

Tak, jak sy předsevzal,

Y hnedky udělal,

A počastoval sebe,

Že neznal, kde je nebe.

Neb možně všecko tré

Lil dožumpizně své,

Měl zbytek, dost a nadvrch,

Než pití svého zavrh.

Již ztuhl mu každý prst,

Že nemohl složit hrst.

Žid vida darebníka,

Ven hnal ho zpokojíka.

Byv vyhnán, chtěl jít dom,

Pad jako těžký hrom;

Tři v sobě kýsy sloty

Vždy rovnal dojednoty.

Což Strejčku děláte?

Třech pořád rovnáte?

Jda mímo, řekl mu kdosy;

Ty nohy zle vás nosý.

Ba dobře rovnám třech,

Řka, zas padl jako měch:

Neb nechtějí se vtichu

Tři držeti vmém břichu.

Já, Strejčku! Troják jsem;

Ví omně celá zem,

A Čtverák nechcy býti,

Neb vody neznám píti.

Já napřed pivo pil,

Pak navíně sem byl,

A teprv nakořalce,

Bych nebyl zaožralce.

Teď brojí tito tří;

Já rovnám jejich při,

A oni svými rohy

Mé podvracují nohy.

Ten kdosy šel zas dál,

Neb Trojáka se bál,

Jak třeba zpustí zflinty,

Že zust mu tekly grynty.

Y pomozte sy sám,

Tu radu já vám dám,

Řekl jemu: vždyť jste Troják,

Stři být sy troufá voják.

Zas podva závody

Tři tyto nehody

Dle svého ponadání

Chtěl přivest kdorovnání.

Ty říct sy nedaly,

Boj vetré začaly,

A mejkly seslivoněm,

Že myslel, že je poněm.

On vstana vhněvu svým,

Již počal hrozyt jim:

Když předc se nerovnáte,

Tož cosy uhlídáte.

A padna natrávník

Ten trojí nemravník,

Tou válku svého pití

Ven počal hrdlem bl – ti.

Teď máte volný svět,

Teď můžete se mlét:

Rvát já se nechcy svámi,

Vy rovnejte se sami.