Strejček Nehoda.

Nehoda byl dobrák člověk,

měl však divné osudy;

málem by byl slávy došel,

málem vyváz’ z ostudy.

Málem by byl slavným mužem,

málem vůdcem v národě,

a že málem byl by v pekle,

přičíst lze jen náhodě.

Štěstěny lesk byl by děcku

v kolébce už lahodil,

kdyby se jen o minutku

později byl narodil.

Kdo se totiž s princem zrodil,

směl se hlásit o cenu,

a tu Matěj sousedovic

dostal onu odměnu.

Ve školách by býval jistě

v mateřčině výtečným,

kdyby nebyl zákon přišel:

„jazyk ten je zbytečným.“

Na vojně by býval věru

důstojníkem za krátko,

kdyby nebyl osud přived’

k tomu pluku – hrabátko!

V první bitvě moh’ to přivést

k řádu už neb k rytíři,

kdyby, když už k outoku hnal,

nepřines’ šlak – příměří.

Krásnou dívku byl by k sňatku

svatosvatě ulovil,

kdyby jen byl při námluvách

slečnu jinak oslovil.

A ještě by s ní byl slavil,

jako s vdovou svadby kvas,

kdyby ji byl manžel první

neobživnul v rakvi zas.

Nechav vojny, dal se na pouť,

přišel ve Dvůr Králové,

kdež by málem byl učinil,

nesmrtelným jmeno své.

S Hankou šel až k samé věži

ba i v ní byl často kdys;

odskočí však pro doutník si

a v tom našli „Rukopis.“

Chtělť se vlasti zavděčiti,

bádáním in slavicis

a již pro Matici nese

foliantský rukopis.

Tu však Dundr stranou skočí,

a za malý okamžik

nese spisy, v nichž to vše už

byl nám napsal Šafařík.

Praštiv pérem, prodal všecko

a šel do Ameriky:

však i tam mu krutý osud

dělal divné cavíky.

Myslil, tam že pustým, lesům

kazát bude jediný!

a hle! vidí tolik Čechů,

že mají své noviny.

Počal kupčit. A když vezl

miliony pro Turka,

ztroskotal se jemu koráb

u samého Hamburka.

Miliony v moři pohřbil,

prkna jen se uchopil,

a už by byl málem vylez –

tu se smek’ a utopil!

Přátelé se k hrobu sešli,

poslední mu úctu vzdát,

když mu přišel z Petrohradu

pro zásluhy ruský řád.

Do nebe by býval přišel

beze všeho povyku,

tu však vrazí do náručí

přisleplému čertíku.

Ten si myslil, že to duše,

pro niž právě jíti měl:

chopí ho a už uhání

s ubožákem do pekel.

Tu je svatý Petr zhledne:

„Necháš kněze! – dáš ho sem!“

A tak do nebe se dostal

ovšem zas jen – omylem!