STŘEVLÍCI

By Stanislav Kostka Neumann

Zmolinou lesní úzkou, příval vypral ji včera,

kameny umyl v ní a schody nanesl z písku,

v stříbrném vzduchu stoupám do zeleného šera

vzhůru a vzhůru, líbám habr, smrček i lísku

pohledem vděčným za všecko.

Divím se srdcím šťavelu, hlemýžďům bez ulitky,

naslouchám ptákům, sbírám brouky, laskám se s kvítky

a mám se za děcko.

Zmolinou lesní stoupám, a legion očí svítících,

kamkoli hnu se, hledí na mne a zrcadlí smích

zelení, jež se blahem dmou z vláhy po dnech sucha.

Je ticho pod klenbou: ze samých smaragdů je složena,

černé a hnědé sloupy ji nesou, černá a hnědá ramena,

a já mám volného ducha...

Ale teď. Holá! U nohou mých! Co že to chřestí

v tom tichu stráně, jež vláhou nasycena

unyle odpočívá jak pomilovaná žena?

Jako když skřítků ostřičné zbraně zašelestí

v souboji drobném

a zdobném.

Hej, holá! Jsou to dva modří střevlíci

po písku, jehličí, kamenech dolů se valící.

Hej holá! A ty jsi to, lásko,

zlá, nesvědomitá plavovlásko,

která je ženeš objaté po kamenném loži

a hloží!

Jaké to divadlo ve zmoli

na lesní stráni!

Samička prchá a zápolí,

šesterem stehen se brání.

Sameček slepý ze všech sil

za krk ji drží, za kolena.

Tvůj, lásko, dech mu rozpálil

krunýř až do zelena.

Hned dole je, hned na vrchu,

a kovově chřestí jich tělo.

Ze svraštělého povrchu

teď jak by to zasršelo.

A teď zas v pevném objetí

se s kamene na kámen řítí.

Oh, jaké dnes tvé zakletí

jim schystalo živobytí!

Ale již vítězný sameček

pod sebou drží ji směle,

a jeho bílý údeček

zdvihá se, chvěje se vřele,

dobývá skuliny

pro sladké vteřiny –

oh, lásko!

Tak tedy tě, lásko, potkávám i ve zmolině lesní,

na tvrdých kamenech, na písku sneseném,

a kol nás jaro svlažené a ničeho, co teskní,

ledaže divoženka v úkrytu zeleném

snad lačně, snad zvědavě mým trápí se člověčenstvím

jako já ženstvím.

Je ticho pod klenbou, rozpjatou smaragdově,

jen ptáků hnízdících varovné hvízdají křiky;

stříbrným vzduchem vonným, duchu i tělu hově,

za voláním kukačky jdu, za zlatými pryskyřníky

v aleje spanilé

bez cíle...