Stříbrná luna.

Stříbrná luno,

vítězně kráčíš

po nebes sklonu

jak v zrcadle se

zhlížejíc v moři.

Tvůj štít plá jasem:

viď, krása samá

a poesie

ti připjaly jej

k junnému boku?

Ó, štít kdy zvedne

pravdy a krásy

bloudící lidstvo,

obrní ňadra

raněná pýchou?

Kdy odhodí vše

krvavé zbraně,

a v světě šírém

vítězit bude

soucitem, láskou? –

Ó posviť lidstvu,

stříbrná luno,

na bludné dráhy –

v moře chyb lidských

nasypej jasu!