stříbrná plavuň

By Stanislav Kostka Neumann

stříbrná plavuň na okně taje,

zůstává po ní krůpějí pár.

sluneční paprsek s nimi si hraje,

v páru se mění ledový čár.

dokořán otevřeme pak okna,

ve vzduchu cos je, tajemný proud;

bezový pupen pod okny mokna

nadějí buší do křehkých pout.

sterilní krása ledu a sněhu

pomine bez ovoce a stop.

pupenců pouta kolébou něhu,

vzepne se zvolna v zelený strop.

rozkvete jaro, nasadí plody

a popožene bláhovost dní –

ať co chce vzejde za nepohody,

budeme blíže ke spasení.