stříbro

By Stanislav Kostka Neumann

stříbro je krásnější věc než zlato,

stříbro je také krásnější slovo.

mnoho-li aperitivu pro den

v marnotratnosti zpěváků křehkých

v kvetoucích lipách a v starých jilmech,

mnoho-li něhy, a pomyslíš-li

hluku, jejž činí tučný člověk,

který objevil zlato v hrdle.

stříbro je svěží jako večer,

tichá hladina s plující lunou,

pošetilé kruhy a vlnky

kolem dívky, která se koupá.

stříbro je mluva prostých lidí,

srdce na dlani, rosa v lukách,

radost žebráků, básníka štěstí,

korálky písní, než-li je zlomí

nevykoupený ještě život

se zlatými pařáty v boji.

stříbro je průzračný proud míru,

veselá práce, kamarádství,

stříbro je naděje, stříbro a ocel –

sluneční skvrny v pokojném lese,

prstýnek od milé, pampelišky,

to je tak asi vše, co nám zbylo

ze zlata, zhanobeného dravci.