Stříbro a zlato.

Nebaž synu nesvatě

V srdce svého komnatě

Po stříbře a po zlatě!

Což ti můž' dáť jejich lesk,

Byť s ním kráčel světa blesk?

Do Božíchli vpíše desk?

Ješitný to jen jest klam,

Vlastní mysli tvé to mam,

Jímž lid padá v tisíc jam.

Prospívá však neskrovně

Duši, světa královně,

Pojmeš-li je duchovně.

Ve stříbře se bleskotá

Lepozvuká čistota

Vnitrného života.

Proto miň tě hříchů kvas,

Líbezně jak stříbra hlas

Veleb Bohu v každý čas.

V zlata lesku červeném

Zříš, že svatým plamenem

Pláť máš v nitru studeném.

Ó tož láskou Boží plaj,

S nebes žídla pořád ssaj,

A tak k věčné slasti zraj.