STŘÍZLÍK.

Je to on. Znova vzkříšený

ulítl z bajky a tu je

a všemi pírky zježený

přede mnou poskakuje.

Dávno je po něm, myslil jsem,

poslední byltě on rodem,

zahrabal jsem ho k plotu v zem,

když umřel kocouřím hlodem.

Tenkrát se plichtil, kam jen moh,

k slepicím, holubům v družbě,

ale dnes, vida, tak se vzmoh,

orla že v pravdě má k službě.

V stín jeho sedá nehnutě

blizounko na každém místě,

a když král zvedne perutě,

pod křídlem dřepí mu jistě.

Jen ty si, milý příteli,

na malost chytráků horli!

Jakž by pak orlové věděli,

že oni vskutku jsou orly?