STRMĚ, DO SAMOTY

Malinký domek pasekáře,

psík na zápraží,

jak do známé bys tváře

se díval,

úsměvem jež září.

Jak oči hledí okna na tebe

a z paseky je výhled do nebe.

Před domkem plno květů v sadě,

muž, žena, děti jsou tu pohromadě.

Zvědavým krokem míříš sem...

Proč kynou ti?

Máš dále jít, práh jejich minouti,

tvá cesta vede strmě nad lesem.