Strnadi.

Bílá pole rozvlněná

zahalena bílým krytem,

rozjasněna slunnou září,

obetkána duhy svitem.

Z běla pole u pěšiny

vylétl roj žlutých ptáčků,

peří poprášené sněhem,

sněžnou hvězdku ve zobáčku.

Zamihli se ranním vzduchem,

jako zlatých jisker roje,

zapadli zas v bílé pláni, –

jako sny a touhy moje.