Strom se zemí spjat je úžeji

Strom se zemí spjat je úžeji

než člověk proměnlivý.

Hluboko, široko vrůstají jeho kořeny

silou její ztuženy,

spjat je s ní klíčení divy.

A člověk, prach nad zemí zvířený,

těká jen po ní

rozkoše chtivý.

Ze stromové kory míza se roní,

jež v zemi pramení,

vůní se roznáší v prostor.

Člověk, jenž zrakem svým objímá obzor,

když se mu otvírá,

prázdno jen podpírá,

nenese země sladkou tíhu

na svém rameni.

Živel neb člověk, strom zemi když bere,

i její vlastní tělo dere,

tak těsně strom se zemí je spjat.

A člověk nikde nestaví kroky,

ve změně prožívá dny své a roky,

ponořen v chvat.

Celý svět zdá se mu vlastnictvím,

všude stře chtivosti síť.

A zatím nenazve ani tu píď,

kde zdřimne, majetkem svým.