Strom vedle stromu stojí zádumčivý,

Strom vedle stromu stojí zádumčivý,

jak skupiny jsou na pokraji lesa,

pod tíží sněhu mnohá větev klesá:

ta sklonila se co kmet neduživý,

a druhá zase jako lovec chtivý,

jenž dlouhou pušku na ramenou nesa,

se nahýbá a do dýmky si křesá,

by nezhasil mu jiskru vítr živý.

Vzduch šerý jest, a pokrov sněhu bílý

se dlouží v stejná, nekonečná lada,

kdes houkla rána, na honu se střílí,

a z lesa pádí zajíc vyplašený,

strom větví hnul, již chuchval sněhu padá

a poletuje vzduchem rozprášený.