STROM ŽIVOTA

Co v rose slz, já všecky vyplakal.

Mí ptáci odlétli, mé listí sváto.

Den vlek’ se za dnem, tichnul smích a žal,

mé roucho svatební mi navždy sňato.

Kal s krví zadusily šťávu míz

a projaly mne hnilobou a plísní.

V mé koruně smích bohů šuměl kdys,

teď prázdné nebe posměchem ji třísní.

Je soumrak mrtvolný. A nehřmí hrom

a vichřice mne nevyrazí z kořen.

Proč tlím a hynu, života já strom?

Já, zázrak stvoření, proč byl jsem stvořen?