STROM ŽIVOTA. (I.)

Ty zlatý, zelený můj Strome Života,

Ty v sadě Božím nejkrásnější Strome –

jak že to nekonečně sladce šepotá

v Tvé šumné koruně pro Tvého miláčka –

jak nekonečně teskně šumí to v ní pro mě!

Vy krásná, zlatá, sladká jablka,

jak teskná byla jste vždy mému snu!

Vy, která s díkůvzdáním na rtech trhala

tak četná pokolení Ev a Adamů!

Vy, jež jste uprostřed všech světa drah a cest,

všech poutí, bloudění i scestí důvod sám,

vždy s výše kynula, podobna sirénám,

jejichž zjev vábnější než každý maják jest

všem světa poutníkům!

Oh, všecky cesty světa povždy vedly k Vám!