STROM ŽIVOTA. (IV.)

A přec: Ó krásný Strome Života,

když beztrestně z Tvých větví trhat smí

i člověk hrubých smyslů, ducha helota,

i pustý srdce cynik – odpusť mi!

Vždyť nenávistný nebyl asketa,

jen snílek byl já, plachý, bláhový,

jenž tajně zbožňoval Tvá zlatá jablka!

O plody Tvé mě neošidila

nenávist k Tobě – ale velká láska!

Ta láska milenců, jež je tak veliká,

že jejich nedotknutelná a krásná Milenka,

jak v závoj zabalený obraz Tanitin,

s nímž styk je jako samo žití sázka,

jim připadá!

Vždyť ten, kdo pod Tebou dnes v pozdní chvíli lká,

byl někdo, kdo jen v příliš mocném ždání,

až v příliš svatém Tebe zbožňování,

netrhal z bázně, že jak svatokrádce

ho plod Tvůj, dotknutý, mystickou mocí raní...