STROM ŽIVOTA. (V.)

Ó kdybys lépe, lépe rozuměl,

mě volil bys svou láskou mezi všemi!

Milence pravého, jenž trhat neuměl,

poněvadž miloval Tě nejvíc mezi všemi!

Milence, který pod Tebou se chvěl,

jen že tak příliš vzhůru pohlížel,

zmíraje touhou Tvými pod větvemi!

Oh, kdybys lépe, lépe rozuměl,

tak teskně by Tvůj šum dnes s výše nešuměl mi!

Víc bylo by Ti srdce mého žel!

Vždyť, košatý můj Strome zelený,

tak šťastně rozkvetlý nad celou širou zemí,

Tys celý jediná má pravá Milenka!

Na světe nikde není jedné ženy,

jíž celé srdce své bych byl kdy daroval:

Ty celý jsi mou láskou vyvolený,

Tys celý srdce moje zaujal –

Ty, jehož šum mi s výší do mých snění,

jak pozdrav z dálných, zaslíbených zemí,

zvoní a zvoní,

jak v dětství čítaná o Zvonu pohádka!

Ted zvadneš-li mi a Tvá jablka

nebudou na mě kývat pod větvemi:

Svět změní se mi v širý, pustý kraj,

kam větrem od šťastnějších krajin donášený

mi bude z dálky doznívat Tvůj šum,

jak ve vyhnanství Praprarodičům

šumíval do snů Ztracený jich Ráj...