STROM.

Strom před mými kdys okny kvet’,

já nemoh’ ven jím prohledět.

A dlaň jsem přitisk’ na čelo,

že mi tak touhou hořelo

po kráse, báji v světě tom,

jež zakrýval mi květný strom.

A s písní ptáci létali

se stromu větví do dáli –

Já s nimi létal na sta mil

ze svého hnízda, dětství chvil,

a v duchu jsem jen prosil, ždál:

kéž do světa juž vidím dál!

Tak krásno je se zamyslet.

A zatím prchla řada let

a jak jsem zraky z dlaní zdvih’,

paprsek z venčí mih’ se v nich,

strom řidne, listí padá –:

o Bože, pustá lada!!