STROMEČEK.

Ten jediný stromek, tam u cesty,

tak divně má lomené sněti,

má smutek zrazené nevěsty

a vítr mu korunou letí.

A pláně a louky kolkolem – –

Zem olivou žloutne a blýská,

ten jediný stromek můj plápolem

slunce si na listech stýská.

Proč nikdo ho z poutníků neviděl?

proč okolo tvrdě šli slepi?

Jen já jsem se za soucit nestyděl,

za stromeček svojí stepi.