STROMY

Zda stromy z údolí

těm ve výši závidí,

že daleko uvidí,

že mají k nebi blíž,

že se nekrčí

k potokům v lukách

a v zeleni úbočí

že nemají oporu

a větve své k nebi pnou

jak ruce ve vzdoru?

Zda stromy v údolí,

jež krotké chaloupky stíní,

závidí druhům svým na horách,

jež vítr v prorvy vklíní?

Či zda strom – bohatýr

ve skalách na stráži,

kterého vítr nesráží,

ni blesk,

po lidech nemá stesk,

zda za bouří

v údolí netouží?

Komu z nich hůře

a komu líp:

zda tomu, jenž ve výši

má svůj vznik,

či tomu, jenž hlídá

okénka cíp,

kam měsíc jak milenec vnik?