STROMY NA JAŘE.

Po dlouhých zimy vánicích

když stromy v naší aleji

sníh se svých větví setřesou,

květem se bílým zaskvějí, –

tu s vděčností se pohled náš

a radostně k nim obrací,

že jaro se vším půvabem

se zase k nám již navrací.

A v hloubi srdce cítíme,

jak drahy nám ty stromy jsou:

kdyby i plodů nedaly,

nás těší dost již krásou svou.