Stromy se modlí.

Šedivé brvy sever stáh’,

k odletu ptáci se shodli,

šumí to v stromů korunách,

každý se tajně modlí:

„Paprsku zlatý, o prodli!“

Modlí se listím uvadlým –

vyschlými jazyky kmetů:

„S Bohem buď, zemi, zdali vím,

opět-li za jara zkvetu

polibkem Vesnina retu?

Nebývá blaze v nitru mém,

ze sněhů řeka-li pije,

leda když v těsnu květovém

pták dětem kolébku vije,

na niž je křídlem svým kryje.

Vím-li, zda k hnízdu ptáci zas

po zimě budou se znáti?

Zima se blíží; v krátký čas

budu snad na věky spáti

v klíně tvém, země, všech máti.“