STROMY V PODJESENI.

Vy buďte pozdraveny,

tak holé a tak bez listí,

vy nade všechno šťastné,

hle, hořím závistí!

Vši sílu – jarní mízu –

jste do krůpěje vyžily,

v svých květech výskajíce,

jste marnotratně hýřily.

A podzim jedovatý,

otrávený jak blín,

ten sbírá zvětralé jen květy,

pár žlutých listů v klín...

Tak vyžít oheň mládí

a rozjiskřených vášní žeh,

se spíti rozkošemi,

jež urychlují dech.

Pak zemi čekající

to tělo hodit, vyschlý brak,

a ztratit se jak mlha,

zvednutá sluncem nad oblak.