STROMY ZA ZIMY

Bez listí stojí v zimě stromy,

zří zoufale v báň nebeskou,

do výše zří a ruce lomí

a stydí se, že nahé jsou.

Ó Bože v nebi, jak tu bídně

stojíme chudy, ztupeny –

proč jsi nám v podzim tak nevlídně

vzal plody, květy, lupeny?

Kol chodí lidé ve svých šatech

a zvířata v svém kožichu –

jen my tu v zimních mrazích, blatech

stát máme nahé potichu!

A Hospodin pln smilování

jen zahradám svým pokynul,

květ sněhu padal s nebes plání

a stromy v kožich ovinul.

A stromy stojí v pláštích řásných,

hvězd plno v nich a démantů,

tu stojí plny květů krásných

a zbožný dík z jich vane rtů.