STROMY

Je bezvětří. Jen v korunách

cos táhle šumí jako v snách

a tichou písní věstí.

To jara stesk nám v duši sáh,

šept rozkvetlého štěstí.

Do modra nebes vrchol ční,

a políbení sluneční,

jež kane na ratolest,

tá v rose slz. Nám v jasu sní,

nám v lásce dřímá bolest.

Nás bílou vůní vábí den,

a čím náš život zatížen,

je jenom květů tíha,

však sladký smutek vssál se v kmen,

žal pod kořeny číhá.

Jsme děti štěstí. V korunách

však šelest, ševelící v snách,

smrt pod květy nám věstí.

To blaha stesk nám k srdci sáh,

to zabolelo štěstí.