STRUNA.

Veselej, má milá struno,

veseleji, veseleji!

Venku je tak pěkně slunno,

lidé se dnes bavit chtějí.

Svět se těžkých zvuků bojí,

hluboké jej tóny ruší,

myslíš, že kdo v písni tvojí

uslyší znět celou duši?

Veseleji, veseleji,

ne tak podle starých zvyků,

místo dum, jež truchle pějí,

do polky a do valčíků.

Ať tón skáče, ať tón stoupá,

jak chce svět – tak hrát se musí!

Ale věru – struna hloupá

raděj praskla ve dva kusy.