Struna didaktická.

Ne, není poslední, my v mládí se jí smějem

a v stáří rádi tak za jejím zvukem spějem.

Chcem s krásy strhnouti v útoku mládí masku

a v šílený ten boj i mladost dáme v sázku.

A všecko prohrajem’. Cos v nitru vře a zpívá,

a z všeho popel jen a pouhý popel zbývá.

A je-li jiskra v něm – jest jistě didaktická –

Žel, přišla pozdě již, a žel, že tak je lidská!