Strýček.

Kdo kabonit se viděl pana strýčka? –

roj dětí stále za ním jako včely,

a není jednoho, jež nepodělí:

když nemá v kapsách, alespoň je hýčká!

Po celý život říkal, že si „vyčká!“

a v kanceláři „čekal“ život celý,

a zbyly mu dvě dýmky na neděli,

a na den všední ukousaná špička.

O dušičkách rád po hřbitově chodí

a pokleká na hroby opuštěné, –

kde nepoklekne, aspoň květ tam hodí.

– Až odhodíte, strýče, tu svou špičku,

kdo pod tím rovem vás si připomene? –

Zde dlouho byste zůstal klečet. – Strýčku!