Strýček Aťsisi.

Znáte strýčka Aťsisi?

Ne. Nic na tom nevisí,

jemu je to jedno!

Ať je dobré, nebo ne,

sklence hledí ve dno;

když v ní rozum utone,

nebývá mu bědno.

Připij mu, s ním vejskni si:

„Aťsi, aťsi, aťsisi!“

,Mráz je, strýčku.‘ – „Aťsisi!“ –

,Čtyři zmrzli za Lysí.‘ –

„Co mi po tom, jářku?

Mrtvý mrtev, živý živ,

k čemu pro to nářku?

Zmrznouť v zimě, to je div

leda pro kovářku.“ –

,A, což sám tak abysi –‘

„Aťsi, aťsi, aťsisi!“

,Velká voda! –‘ „Aťsisi!

Či snad slavné komisi

na mozek se vrhá?“ –

,Seno z luk Ti bere, běž! –‘

„Bloud jen slovy mrhá.

Chceš-li dík, mé volky těš!“ –

,Však i louku trhá!‘ –

„Louku? Nač mám zápisy?

Aťsi, aťsi, aťsisi!“

,Soused hoří!‘ – „Aťsisi!

Já teď sedím u mísy,

haste, koho pálí.“ –

,Běda! Dům Tvůj také chyt’!‘ –

„Tak? Nu, shoří, má-li.

Však ty staré zdi a kryt

pro myši jen stály.

Nestarám se o krysy,

aťsi shoří, aťsisi!“

,Okradli Tě!‘ – ,,Aťsisi!

Aspoň vše když vzali si,

nebude co hlídat.“ –

,Kterak ale dále žít?‘ –

„Chceš-li se mnou jídat?

Však se budem dobře mít,

bídu s nouzí střídat.

Jak? Že bychom dali si?

Aťsi, aťsi, aťsisi!“

,Těžce stůněš.‘ – „Aťsisi!

Pro mne doktor předpisy

nemusí se trudit.“ –

,Ale smrt! O, považ jen!‘ –

„Br! ta bude studit;

po soudný však za to den

nemusím se budit.

Když i ten mne nevzkřísí –

aťsi, aťsi, aťsisi!“