STUDÁNKA V HORÁCH.

Studánka v horách se skrývá,

samé jen perly veliké zpívá,

zářivé jako ti snové, co chvatem,

odění bělostí mráčků a zlatem,

nad ní tam plují v blankytné říše

tak vesele, volně a tiše.

A jak své perly zářivé zpívá,

slyším – to pohádku studánka snívá

o šťastných srdcích, perly jež rodí,

ve kterých myšlenky ve zlatě chodí,

cit každý je radostný, purpurněkřídlý,

a jež kdes daleko, daleko sídlí.

A nad tou studánkou orel se krouží

šíře a šíř – hoře dech se až ouží,

a v svatém tichu zadumlé hory

veliké písně ohlas zní chorý:

orlí to písně svobody hrdé,

co plá kdes daleko od země tvrdé.

A přišel mládec, hruď – tvůrčí tíseň,

uslyšel orla, studánčí píseň –

„A já tam půjdu pro šťastné sémě

a já ho naseju do naší země!

A já si připášu k boku meč bleskný,

svobodu přivedu ve kraj náš teskný!“

Veverka na větvi, na kmeni žluna

s údivem dlouhým prohlíží juna;

hora se zachvěla blahem a bolem,

studánka perlami zastříkla kolem,

jak by kdos prudko kol boku ji stiskl.

„Slyšel jsem dobře?“ – svět z dálky si stýskl.

Neb na něm Mamon obrovský seděl,

kruh ledu věčného z očí mu hleděl,

laloky tučné mu visely z tváře,

dokola něho ze zlata záře,

u trůnu pěvci – víno a růže,

a pod ním Volnost místo lví kůže.

„A já tam půjdu pro šťastné sémě

a já ho naseju do naší země!

A já si připášu k boku meč bleskný,

svobodu přivedu ve kraj náš teskný!“

volání slyším – srdce mi zrývá,

a perly zářivé studánka zpívá.