Studánka.

Ve vřídle krásy voda křišťál byla,

tu pokolení celá s chutí pila.

Však přišli noví. Jak! že to je krása?

Kde barva, vůně, chuť? – A hned ta chasa

v zdroj hází kal, v něm míchá sochorem,

až vše rmut páchnoucí. – Byť s odporem,

ti polykají mok, již kráčí s časem

a šklebíce se křičí velkým hlasem:

„Sem, mroucího jež tíží věku znoj,

zde lék, zde spása, zde jen krásy zdroj.“