Studánka.

Na kraji lesa studánka je živá,

v ní stará olše list i kořen smáčí,

a celý kraj se vůkolem v ní zračí

i obloha jak holub modrosivá.

Sem rusalka dřív chodívala snivá;

teď stane chodec jen, když vedrem kráčí,

žnec uřícený, pak to hejno ptačí,

a v noci s kolouchem tu srna pívá.

Můj rodný kraji! v lopotném tvém žití,

jak chtěl bych, abys žnec jak ze studánky

moh’ plným douškem občerstvení píti!

a klid by schladil horoucí tvé spánky,

jak večer; – křepelka když zvoní lukou

a vlhkým olším slavíci zde tlukou.