STUDÁNKY JARA.

Studánky jara, nejste zasypány?

Po léta úpal života jsem snášel,

mlčením pyšným hojil jsem své rány –

v kterých to hájích ještě jsem vás našel?

Oželel vůně jsem rozváté,

oželen byl jsem už stokráte –

a vy zas ze hlubin tryskáte?

Byla noc letní, krátce minula mi,

vychladla zase pohádka mé krve –

kterak že znovu vzbouzíte se samy,

svěžejší, čistší, než jste byly prve?

Mrtvá má mladost jak za živa

za letních půlnocí zářivá

ve vás se radostně umývá.