Studentské staré péro mám,

Studentské staré péro mám,

boje a rozkoše se mnou prodělalo.

Černé a zhryzané, ošumělé,

rzi plné, lesklé uvnitř jen

jako má duše.

Často jsem prosou se brouzdal jím ztrhaný,

často ho odhodil zlostně –

Péro, tys šíj mou přímilo,

oheň dávalo čelu dávný.

Božský ti pěvců zápal schází,

jímž skály se kácí, jímž moře tiší se,

jímž davy zvedají hlavy z temna.

Pluhem jsi v těžké ruce rolníkově,

jímž vyprahlou zorává stráň.

A přec tě rád mám, duše má je s tebou!