STUDENTŮV NÁVRAT.

Zas chodníky v záři a korso se plní,

já na tramway skočím ve spěchu,

proud lidstva se přede mnou široký vlní,

jenž vyšel si ze svých pelechů.

Já šunku si vezu a mazance z domu

a duši jak víno zmlazenou,

v ní vonící touhu všech kvetoucích stromů,

jež v dálce jsem nechal za sebou.

A mineme kavárny, výklady, krámy,

ó divně to dojme člověka,

mně v letu teď kynuli tři, čtyři známí,

jsem naladěn trochu do měkka.

Však nohy mé plaší se, jakoby rtutí

vzduch plnil je pražský, opojný,

ó idylly, s bohem, zas osud mě nutí

hned s kvartýrskou dát se do vojny.